Rozdíl mezi lidskostí a omylem…^[1]

Motto

Bůh může být přítomen ve stvoření jen v podobě nepřítomnosti… Simon WEIL[2]

 

Gal 5,22-23

Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.

Iz 11,2 Spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut.

1 Kor 13,4-6

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, nevychloubá se a není domýšlivá, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy, nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, vydrží, věří, má naději, láska vytrvá.

Mt 5,3-10 Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

Jak 3,17

Moudrost shůry je především čistá, mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Ef 4,2-3 …dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.

Kol 3, 12-17

Vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám. Láska vše spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.

Mdr 7,22-24

moudrost. …v ní je duch myslící a svatý, jedinečný a přitom mnohotvárný, jemný, hbitý, pronikavý, neposkvrněný, spolehlivý, neproměnný, milující dobro, činorodý, nespoutaný, dobročinný, lidumilný, pevný, bezpečný, klidný, všemohoucí, všeobzírající, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a přejemné. Nad každý pohyb je moudrost pohyblivější, svou ryzostí proniká a prostupuje všecko. Je dechem Boží moci, čirým výronem slávy Všemohoucího. Je odleskem věčného světla, nezkaleným zrcadlem Božího působení a obrazem jeho dobrotivosti. 27 Je jediná, a přece vše obnovuje…

Prolog

 

Pomocník paměti[3]

Řazení následků (skutků), snění, cesta, klam, změna. Život. Úkonem poznání se stáváme chudší, ne bohatší…To jsou myšlenky z exercicií. Buď opatrný! Pokud cestou půjdeš, asi tam dojdeš… je to i klíč k mozaice slov vybraných deníků posledních pěti let, kdy jsem pobýval v Plzni a v Praze, propadl jsem kouření (dýmky) – a stal se bojovníkem za svobodu volby, pravdu a radost (mnohaletá kampaň proti kuřákům nebyla, jak se prezentovala pro jejich dobro /zdraví/ a pro blaho společnosti – ale byla to sprostá manipulace s lidmi, diskriminace až po vyhlazení, dvakrát jsem „padl do pasti lásky“, dvakrát jsem díky pomoci spolubratra povstal bohatší o zkušenost.

Jen asi půl roku (květen až listopad) jsem si psal zápisy denně, je to údobí před věčnými sliby a po nich. (Vstoupil jsem i na poušť,[4] kdy jsem pochyboval, zda je mé místo v řádu, zda nedělám něco, jen abych se necítil provinile. Jinak jsem si psal „myšlenky“, které jsou třeba po měsíci, nebo po roce. Občas jsem se podělal, ale potom jsem se umyl a textil vypral.

Až na výjimky nepíšu časové zařazení. Když jsem rukopisy přepisoval, malinko jsem přeházel časovou posloupnost, a ze své strany jsem nedal žádný řád, takže cíleně nejde o žádný děj ani vývoj, jen o postřehy služebně mladého, tělem starého mnicha, který má paradentózu, migrény, hemeroidy a metastáze. Mnicha, který se definitivně vydal na cestu, i když klopýtá. Ponech na Bohu, aby určoval poměr mez chaosem a náhodou…

Někdy šňůra migrény přes tři dny, potom týden klid, čtyři noci po sobě mám pocit, že nespím, jindy několik nocí spím přes osm hodin denně…

Jedna z typických vět deníku posledních let. Divoké počasí a povětří (ale i ve společnosti, rovněž i v úzkém okruhu komunity), bouřlivé reakce v těle.

Jeden rok přibylo: Pročišťuji fotky. První nadšení ochladlo a ochablo, snažím se dívat na snímky střízlivěji. V městské knihovně jsem si půjčil několik knih o focení…

Čas od času se uvolňuji psaním poesie: Psal jsem parafráze a variace na Blatného, Ortena, Cohena… niterné zápasy o smysl vztahů, soudržnost, víru…

Zřídka se objeví souvislejší myšlenka jako: Jsi pevný? – zeptal se pastýř. Člověk má dvě srdce, jedno z nich je svaté… nesmíš poesii propadnout, musíš být svobodný – v Ježíši je svoboda… nesmíš o sobě mluvit jako o senzibilovi, ale „jsem umělecky nadaný“…

Rodí se potřeba, abych šetřil časem, četl kvalitně, byl trpělivý (1.5.09)

 

Mluví se, jak se deník píše sám, ale psaní vyžaduje přemýšlení, bolavá záda, zkoumání, poznámky, čas, víc práce (než by jeden věřil)

V našem nitru je tolik delikátních tajemství sv. Terezie

Je třeba s pravou a svatou pečlivostí snažit se,

že nejsem nic a za bytí děkovat Bohu sv. Kateřina

Radost je slovo pro zážitek vnitřního jasu. J. Mrkvička

 

 (dojmy, mínění, myšlenky, sentence, slova, věty, …) Z deníků

Když jsme na prahu novověku rozdělili skutečnost na

subjektivní

a objektivní

stal se Bůh bezdomovcem Noc zpovědníka, s. 40

Milovat pravdu znamená snášet prázdno (a přijmout i smrt) Tíže a milost, s. 21

 

Příběh je svým způsobem zrcadlo… (Pohled do zrcadla nedává odpověď…umožňuje vidět – nechává otevřenou otázku)

 

Zastavil mne X., že Y. je v prdeli, abych na něho dohlédl (odpoledne Y. v depresích, totálně opilá… zapíval jsem Krylovo Děkuji, pro slzy nedozpíval, a objal…)

 

Četl z povídek  Kouř a zrcadlo, a kousek  Dotkni se ran. Shlédl „Země policajtů“(1997 de Niro), byl na poště, procházka (dýmka+četba+focení jako modlitba), ohříval, ale nevařil, týden modliteb latinsky – bolest v břiše, vyzpovídal se u fr. C.

 

Být občas vyrušen k životu patří. Možná zatím někdy vězí Bůh. Nechme se vyrušit… N. Wolf

Každá forma odměny je znehodnocením energie… S. Weil

 

(8.3. –bez uvedení roku) Mám chaos v modlitbě, v četbě…

Vypadla mi plomba, vlastně půl zubu.

Uvízl jsem ve výtahu (asi patnáct minut, ale připadalo mi to jako půl dne)[5]

Nefungoval počítač. Uvědomil si bolestně některé poruchy ve vztazích.

Silná migréna. Nespavost.

Bratři mi sežrali oběd, když jsem byl v zaměstnání.

 

V pastoraci je třeba dostatečně brát na vědomí a používat nejen teologické zásady, nýbrž i objevy světských věd, především psychologie a sociologie, aby i věřící byli vedeni k ryzejšímu a zralejšímu životu víry. Rovněž literatura a umění jsou svým způsobem velmi důležité pro život církve. Snaží se vyjádřit vlastní podstatu člověka, jeho problémy a zkušenosti získané úsilím o poznání a zdokonalení sebe i světa; chtějí odhalit jeho postavení v dějinách a ve vesmíru, osvětlit jeho bídu i radosti, potřeby i schopnosti a nastínit lepší úděl člověka. Tak jsou s to povznášet lidský život, který vyjadřují mnoha různými formami podle různosti dob a zemí. Proto je třeba se přičinit, aby umělci cítili, že církev jejich práci uznává. Ať také církev uzná nové umělecké formy, které vznikají z ducha různých národů a zemí a odpovídají dnešním lidem. Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě 62 GAUDIUM ET SPES

 

Neříkej „člověk je svobodný“, ale „je odpovědný“.

 

Ježíš není kodex, ale osoba prolínající učení a životní praxi…. Bůh není sebestředná všemoc, ale totální úkon osobního sebeobětování a sebedovršení v lásce…

 

Tělo bez bolestí, duše a duch v oparu. Vyčerpal mne shon. Na polední modlitbě jsem byl z bratří sám. Oběd: nudlová polévka, houskové knedlíky a rajská omáčka. Třetí den nekouřím.

Večerní mše doprovázená zvenčí hromy a blesky.

Připadám si opuštěn od bratří (skupina „velmi důležitých osob“), vzdálen bližním… místo toho přicházejí sebevrazi, opilci, magoři, rozvedené…

S Ludvíkem jsme si povídali o filmech, ale i o komunitním životě, filosofii…

 

Dokud se naše skutky, i nejmenší, nevzdalují od ohniska lásky,

obrážejí se v nejsvětější Trojici jako trojím zrcadle …Ježíš shledává krásným vše co činíme.

Jestliže se vzdalujeme od středu, vidí stébla slámy, skutky bez ceny… Rady a vzpomínky svatá Terezka (1.X. 2005, 11.⁵⁰)

Zelená bystřina – čistá pramene voda

Ledová hora – bílý měsíc dvůr

poznání mlčí, duch sebe osvěcuje

kam v prázdnotě se ticho proměňuje

 

Ježíš chce naši lásku, žebrá o ni, vzdává se nám… svatá Terezka

 

Snědl celou čokoládu. Nekoupil film, na který se těšil.

 

„Co je problém?“

„Kdybych tě za patu držel nad propastí, pak bys měl problém.“

Dlouho, pečlivě zvažuje.

„Myslím, že ne. Když mne zachráníš, je vše v pořádku. Když bys mne pustil a já to přežil, problém bys měl ty.

Samota a bázeň patří k životu, nemůžeš jim uniknout…

M. Cravenová Slyšel jsem sovu zvolat své jménu 26.XII. 05

 

Oběd: pórková polévka, omeleta, borůvkový koláč…Adorace: ztišení, četba, díky…

 

Druhý den mám na cele babočku kopřivovou. Motýl je symbol duše

 

Po Bohu hleď na každého člověka jako na Boha - říkají východní mystikové.

(I na kněze, který vyzradil tvé zpovědní tajemství, i na kněze, který je psychicky nemocný, i  na kněze, který tě podrazil, i na ženu, která ti připadá krásná, i na Cikána, který tě chce okrást…

 

Milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha. V tom se ukázala Boží láska, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. … ne že my jsme si zamilovali Boha, ale on si zamiloval nás a poslal Syna jako oběť smíření za naše hříchy. 1 J 4,7-10

 

Všichni lidé JSME více či méně POHANI – svým životem – i když se nazýváme Židé, křesťané, muslimové… to co je podstatné je život, ne co říkáme…

 

Není od věci někdy zanaříkat, zanadávat…

Máme-li důvěru ve Stvořitele, když ho zcela MILUJEME… 21.2. 07

 

Člověk přišel do kláštera, aby se učil lásce, jejíž semena byla zaseta v lidském nitru.

…otevřít oči víry a zahledět se na dokonale vtělení lásky Boha v člověka:

Krista na kříži… Vody Siloe, T. Merton

 

Impresionistická stigmata na nohách, miniaturní na obou palcích rukou (občas krvácejí)

 

Modlitby jsem zredukoval na:

-buď vůle Tvá

-Ježíši Spasiteli smiluj se

-Bohu díky

 

Čím dál víc si uvědomuji že VŠE JE DAR.

Záleží, jsem-li v Božím náručí, nebo jsem ponechán vlastním vášním, slabostem, hříchům… 24.II.07

 

Na dialogickém jednání rozhovor s Nikou o přesahu výuky do života, o tom, že jsem mnichem.

 

Každý člověk je nemocný, jen někteří o tom neví. Někteří si to umí přiznat…

 

Při svatém přijímání by měl člověk shořet. Že se tak neděje, je svědectví naší nedokonalosti…

 

Někdy je učedník uveden do hanby a trpí pokušení za ty, kterým duchovně prospěl…

Kdo se věnují modlitbě, jsou vystaveni hrozným a ukrutným zkouškám…

 

Když Bůh dopustí zkoušku, dá i prostředky jak z ní vyjít… (Upřímné vyprávění poutníka svému duchovnímu otci) 21.IV.07

 

Neochotné vstává do šedi dne…ale bez bolestí.

Večer jsem psal poesii…

 

Půjčil jsem si fotoaparát. Procházel Starým městem. Obrazy jako druh modlitby. Ve Vojanových sadech rozjímal s dýmkou a četl.

Svatost… je plod Boží milosti…

 

Jsme tvory povolanými vědomě do života…

jsme stvořeni, že jsme chtěni (Bůh v existenci neuvádí co nechce)

 

E x e r c i c i e  jsou cvičení ze strany Boha, on nám dává příležitost  František Saleský

-úplně před Bohem kapitulovat (vzdát se masek, soudů)…

 

Je to Bůh sám, kdo tě hledá ve všech věcech bezpodmínečně… Andrea KNAPP

 

Svatého apoštola Tomáše. (volný den)Anděl strážný mne probudil v pět do čerstvého rána, na sedmou jsem šel na mši ke křižovníkům, odtud na vlak do Plzně. Cesto četl „Zdraví zabíjí“. Na chodníku dělala žena potřebu… tak mne řiť uvítala. Navštívil jsem hospic, knihovnu, stavil se u starce a tři hodiny strávil se stařenkou. Pozdravil P- ovic. Déšť jsem přečkal u bratří v klášteře.

 

Všem nepřísluší řešit všechny problémy… mnohé (problémy) jsou příliš velké pro tvou hlavu, jiné jsou nepatrné, abys jim věnoval čas… Umění naslouchat Jeroným s. 72

 

Nic neřešit, být jako malé dítě, které s úžasem přijímá…

Pokud pohrdáme krásou, je v nás něco nemocného

Vznešenost je umění mlčet, když bychom mohli vysvětlovat…

Moudrost je přijmout i to, že mám omezené schopnosti…

 

Pouť na hrob Františka Švercla. Běh na nádraží. Pomoc strážného anděla. Málem jsem se podělal. Setkání s cvrčkem. Obětí s andělem. Popíjení slivovice a hovory nejen o bosorkách.

Když problémy mizí, nerozhodný je zaskočen…

 

 

Bůh se stará o mé blaho:

-že prší nešel jsem ven

-že se ochladilo

-že jsem selhal v předsevzetí nepít kávu

-že mi nejde modlitba

 

Lidská hloupost jako nástroj Boží moci…

Telefon zase nefunguje

Přišla na návštěvu Len, vyprávěl o meditačním soustředění. Málem jsme se pohádali nad větou: „Co chceš, aby lidé dělali tobě…“

 

Život je zjednodušovat

 

Kam jdeš na návštěvu, tam žehnej…

Bůh nám sděluje události po dávkách v pravý čas…

 

Den deštivý, ale teplý. Mírné bolesti hlavy. Na pohřeb jsme vyjeli v devět. V autě jsem si četl ze sv. Marka nebo klimbal. Na zahradě olomouckého kláštera byla spousta dětí, hudby a veselí… zatímco v kostele leželo tělo světce. Po mši jsme jeli na hřbitovu, to začalo pršet. Návrat do kláštera a mohutná oslava. V šest jsme se vrátili do Prahy.

Poznání vlastních hříchu je třeba okořenit poznáním Boží lásky (odpuštění, dobroty…)

 

Řád dominikánů má v erbu Pravdu, mnohým bratřím (včetně mne) dělá obtíž pravdu přijmout… 14.XI. 05

 

Bůh chce lidské iluze opor spálit v ohni své lásky… Biela, Bůh sám stačí s. 126

 

Zapisovat myšlenky…to je střílet šípy z luku na cíl…Se zavázanýma očima…

 

Poté, co prozřeme, měli bychom navštívit duchovního, který nám potvrdí, že vidíme správně

(Zrcadlo zenu, text korejského zenového mistra Sosana Tesy s. 258)

 

Studuj slova… /ale/ dbej, aby se slovy byly v souladu činy (s. 23)

 

Modlitba: Můj život je často nemohoucnost, adoruji pachtění, ať v úžasu nad Tebou, ne hnípáním se ve své malosti, ať vidím, vzhledem ke Tvé kráse, jak jsem špinavý.

Zlomek snu: Nahá žena plných tvarů se dvěma chlapci se skryje do řeky, z druhého břehu běží jiní kluci a dotírají… /exploze/

 

Hemeroidy.

Na mši jsem byl se školou, neměli varhaníka, tak jsem hrál na flétnu…

Oběd: smažený sýr, brambor…

 

Paradoxy:

Kdo nedělá chyby velmi chybuje. (Chybovat to není kazit, mařit…)

Jsou tací, co Mistra nepotřebují. On ukazuje cestu, ale jít musíme sami, ukáže pramen, ale napít se musíme sami.

Když se dokážeš tváří tvář životu zasmát, stáváš se nezávislý…

 

Sen: Čtyři kamarádi lezeme na členitou skálu, dva jsou zkušení a hodně hazardují, patřím k k tomu, co se nechal vyhecovat. Ve smrtelně nebezpečných místech se skála drolí, vidím spolulezce, jak se šine…řítí…zabije. Když slezeme, čeká nás dole a říká, že smrt je krásná, jen je třeba litovat hříchu. I když se bojím, vracím se s ním na skálu. Modlím se. Octnu se na převisu, zachytím se kořene a… padám. Skončím v moři, kde kamarád čeká. Bez mluvení si uvědomujeme, že mám ještě na zemi úkol…

            Jsem na vysoké škole. Mám udělat zkoušky a splnit vojenskou povinnost. Ani do jednoho se mi nechce. Tak u jednoho známého nechám své věci a doklady. Pokradmu se plížím ven z kasáren – vězení. Podaří se mi je opustit, když si jdu pro věci, známý je na útěku, ale hlavně tvrdí, že u něho nic nemám. Jsem beze všeho, na útěku… potkám spolužačku, přátelsky se políbíme, nejprve na tvář, potom na čelo a na ústa. Pohladím ji a každý jdeme svou cestou. Odcházím do tmy, do lesů…

 

Jaro přichází

tráva se sama zazelená

(zapomeň na lpění)

 

Povodně si vybraly deset mrtvých.

Dopoledne jsem štítkoval knihy

Oběd: salát s pepřem a jogurtem, houskový knedlík s rýží

Stavila se Le. Zašli jsme na kávu a mluvili o prožitkovém semináři o smrti. Je šamanka.

 

Je jedno

Odjakživa,

stále jasné, tajemné.

Nerodí se, neumírá.

Nelze uchopit slovy… (Sosana Tes, s. 1)

Kultivovat duši je jako ladění kytary. Struny nesmí být ani příliš napjaté, ani příliš uvolněné (Sosana Tes, s. 18)

Kdo nejde cestičkou porostlou kopřivami nedostane se k jezírku s lekníny…

 

Čtu Halíka, Váchu a Mrkvičku.

 

Škvírou šíp světa

víření prachu

v jezírku čirém

odraz obrazu světa

 

Posral jsem prkýnko na záchodě. tři hodiny čekal na duchovního vůdce

Naděje a radost se rodí z pohledu víry na věčnou blahovůli Boha, který určil v Kristu všechny lidi k věčné plnosti lásky… Boublík V.

 

Návštěva. Za N. přijde X. a ptá se jak se mu daří, jak se má, jestli nechce z řádu odejít (během rozhovoru prosakuje minulost s šikanováním: X → N) Najednou se X. rozpláče a „zpovídá se“, že zabil Y. Po čase se mu to rozleží a rozhodne se zabít i N. … (ze snu)

 

Formační rekolekce spočívaly v jedné otázce:

Jaký je tvůj pohled na život?

 

Slova mají smyl, pokud za nimi stojí myšlenka, jinak neznamenají NIC…

 

Svatí trpěli, až prděli a my budeme, až se poserem.

Na podělanýho i hajzl spadne. (dva koany od Sinead)

 

Jsou obtíže, jejich překonávání nás pohltí jako bažiny, jsou potíže – závaží na činkách, jejich překonáváním se člověk posiluje…

 

Modlil jsem se o pokoru. Režisér mne vyslyšel okamžitě. Mně dlouho trvalo, než jsem pochopil, že mne hojně zahrnul příležitostmi se cvičit…

Kontemplace filmem.

 

Žena z kostela mne zastavila a ustaraně se ptala: „Viděla jsem X, jak se líbal s paní Y. Co s tím mám dělat?“ Řekl jsem, ať se tím netrápí, neví důvod, nevidí do srdcí…

 

Člověk sebezáporu je velmi svobodný a bezpečný… NK 3.39.4a

 

Utěšitel stanovil pravidla:

-čistota duše

-pokora

-bdělost

-umírněnost mysli

-podřízenost

-nepodezírání ze zla

-střežení jazyka

-služba v modlitbě

-fyzické utrpení (podle Ctnosti sv. Makaria) 20.9.07

 

Procházka a rozhovor s I. Dopoledne i odpoledne (došli až do Bubenče). Asi 12 kilometrů. Stal jsem se studnou, či stokou, do níž si ulevila. (Příběh lásky… a konec utopený v lihu)

 

Z Boží pomocí jsem vykydal ze své duše hnůj…

Je třeba se učit velké trpělivosti a pokornému sebepřijetí…

Mluvit jen jsi-li tázán.

Negativní myšlenky věšet na hřeby Kříže…

Cvičit se být tady a teď… 16.9.

Den bez bolestí hlavy … zato plný rozpaků a setkání s magory.

 

Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali. To jistě nevyžaduje žádná roucha, nýbrž čistou duši; tamto však vyžaduje mnohou péči.
Učme se tedy být moudří a uctívejme Krista tak, jak to chce on sám. Tomu, kdo je uctíván, je přece nejmilejší taková pocta, jakou si sám přeje, nikoli taková, jakou si vymyslíme my. Petr se domníval, že bude pro Krista poctou, nedá-li si od něho umýt nohy; co chtěl, nebyla ovšem pocta, nýbrž něco opačného. Ty prokazuj Bohu takovou poctu, jakou on sám v přikázáních stanovil, a majetku užívej ve prospěch chudých. Bohu není třeba zlatých rouch, nýbrž zlatých duší. To říkám, aby (darování věcí chrámu) provázely, ba předcházely skutky milosrdenství. Bůh zajisté přijímá i ty dary, milosrdenství mnohem raději. Tam totiž má užitek i ten, kdo je přijímá. Jde o milosrdenství a o lásku k bližnímu. Co prospěje, je-li Kristův stůl plný zlatých kalichů, zatímco sám Kristus hyne hladem?

Z homilií sv. Jana Zlatoústého, na Matoušovo evangelium 1. září 2007 Sobota, 21. týden

 

 

(Sen) Společenství. Čekáme na kněze, abychom se začali modlit. Spolubratr X. mluví o identitě kněžství, ale není mu rozumět. Uraženě odchází. Po chodníku jdou lidé z kostela, mezi nimi i paní N. Spolubratr se jako „náhodou“ s ní setká…

 

 (úterý) Mše svatá. Když začínaly nešpory, všiml jsem si člověka, který mi připadla povědomý. Rozhodl jsem se, že ho oslovím, i když se ztrapním – v případě, že si to rozmyslím a přijdu o kuráž, tak bych dotyčnému napsal, že jsem si myslel, že tam byl jeho dvojník… byl to opravdu M. (chodívali jsme spolu na Fuchse filosofovat).Pozval mne do řetízku na pivo, mluvili jsme o Bohu v hudbě, klášteře, školství, psychologii. Pozval mne do Strašnic, že by mi dal fajfku.

 (sobota) Po obědě šel pěšky do Strašnic za M. a A. Cestou jsem fotil. Osmikilometrová pouť. M. mne čekal na smluveném místě ve stanovený čas a dovedl domů. Pili jsme čaj, k tomu zaníceně A. mluvila o Bohu, až jsem se za svoji vlažnost zastyděl. Na rozloučenou jsem dostal dvě slíbené dýmky a paklík tabáku.

Byl na improvizaci – představení K. Potom rozmlouval s majitelem – hostinským, jako onehda sv. Dominik

Četl písně L. Cohena a napsal:

…kvítka forzýtie rozfoukal vítr šedesátých let

na jednom z řeckých ostrovů

ale poutní jsem ulpěl na Kampě

svá břímě kolem vleče Vltava

přítomnou chvílí mandolína zněla

večer se chýlí letně líně přes mosty štětcem stíny

bolest přemáhej násilím

mír nikdy nepředstírej…

 

Týden se neobjevila migrén, ale třetí den mám hemeroidy…

 

Žalm 119, 18

Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. 19  Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.

 

Porozumět Božímu volání Různé aspekty rozlišování životní cesty člověka
Josef Maureder

-Kříž může být těžký…nezřídka nese milost…

-Chceme-li k základu své existence, musíme zahynout (grund – zu-grund)

-Bůh odvádí člověka na poušť, aby ten v tichu lépe slyšel

-Cesta se zdaří, jsem-li na cestě k Bohu a jako celý člověk

-Zkoušky jsou normální součástí života

-Učit se omezovat dává člověku svobodu…

 

Mám sny… plynula léta a uvědomil jsem si, že je možné dojít k jejich naplnění, ale současně mne přepadá, že je to i nezasloužený dar, že většinu lidí provází samota a zklamání. V tom jsem uslyšel anděl, ať vše odevzdám. Poklekl jsem a svá vítězství daroval Bohu. Od té doby mne nepřepadají hloupé otázky…

podle P. Coelho Rukověť bojovníka

 

10.12. 07 Zemřel mi přítel.

Zabil jsem spolubratra, sebe, smysl…

Možná jsem zabil přítele. Zemřela iluze bratrství, ať žije bratrství…

 

Ze snu: Na vycházce. zastavíme se na horské louce. Povídám si. Kolem jde X. Vypadá, že pláče. Chci ji utěšit. Políbí mne na tvář. Vracíme se trochu jako milenci…

            (Jsem pozorovatel, druhé já – režiséra ) Stále se něco řeší: místo scénář, obsazení. Režisér je v klidu a doufá, že se to vyřeší…

 

Přišel na návštěvu anděl v těle šestnáctileté slečny. Dvě hodiny jsme si povídali v čajovně U kohouta. Potom si ji vyzvedla maminka.

Misa masakris: hodinová adorace tvrdosti a stoické askese…. (a kam se vytratil Bůh /milosrdný/?)

Večeře: chléb, sýr, půl pečené broskve

 

Když se uprdnu, víc mi pomůže, kdo mi podá hadr na utření, než ten, co mne praští holí…

(Ne všichni, kdo nás tahají ze sraček, nám chtějí pomoci…. jak praví bajka o skřivanovi…)

 

Nemysli, že lze dosáhnout usebranosti, tím, že uvažuješ o tom, že Bůh je v nás ( i když v nás přebývá) Hrad v nitru 4.3.3

 

Pokud se naučíš naslouchat, dozvíš se od ostatních – kdo jsi… Kámen a flétna II. s. 15

 

 „Služ Bohu s pokojem a radostí… Bůh je Bůh pokoje…“

(namátkou otevřeno: Dějiny duše, 1991, s. 161) 14. X. 07

 

Situace. Když jsem šel na odpolední vycházku, došly baterie v aparátu a musel jsem se vrátit (trochu roztrpčen). Když jsem vložil nové, ukázalo se, že jsem dal chybný režim  a dvacet snímků jsem vyhodil. Cestu, kterou jsem /původně/ považoval za zbytečnou, jsem přijal jako požehnanou (a druhý pokus byl opravdu úspěšný a plodný)

Je to poučení i pro duchovní život (někdy se vrátit… abych šel dopředu…)

Četl „Žádný člověk není ostrov“.

 

Jen Ježíš.

Žádná kniha, žádný teolog nenaučí /dobře/ cestičce lásky, která rozšiřuje srdce

Bible – je hlavní pramen malé cesty.

Mám ráda prostotu. Hrozím se přetvářky. Dějiny duše, s. 29

 

Zářící světlo zdobí vodu perlami

cáry mraků se zvolna provléká Luna

 

Když se člověk modlí a přitom ho ovládají vášně, jako by vařil oblázky s cílem bramborové kaše…. (Zrcadlo zenu, text korejského zenového mistra Sosana Tesy s. 38)

 

Oběd: bramboráky, jogurt.

Hemeroidy skoro nebolely, jen krvácely…

Projevuji stejnou uctivost, ať dostanu odměnu nebo ne? (podle Klimaka)

Čím méně mám prostoru (ochotné naslouchání) – svobodně vysvětlovat, tím podvědoměji budu zakoušet a méně srozumitelně předkládat obsahy svého sdělení…

 

Zůstávej věrný sám sobě…

Napřed mysli, pak jednej – vše bude jak má být…

Sedět a dívat se do ohně…

Krabička a klíč Nemám tušení, co to může znamenat…

Všichni máme vliv na své okolí…

V práci, co tě baví, se skrývá potěšení… uč se balancovat mezi úspěchem a neúspěchem…

 

Sedí chlápek na obrubníku a brečí. Přisednu k němu, abych ho utěšil, a za chvíli seděj dva chlápci na obrubníku

a bulej…

…všichni jsme žárovky…

Čím víc kráčíš ke světlu, tím víc se projasňuje tvůj život…

Lynch, D., Velká ryba – meditace, vědomí, ktreativita

 

Sny /erotické/ - dvě noci za sebou:

            …něžné držení za ruku se spřízněnou duší, s viditelným andělem. Povídáme si. Mezi tím se přitulí hedvábná kráska. Její mazlení je čokoládové (fyzicky cítím vůni a doteky kůže – jako bych pil nektar, jako bych byl součástí Písně Písní). /Střih/ Jsem v anonymním baru, v davu a čekám na příchod krásky anděla (možná i té druhé)…

            …/sled obrazů různé umělecké i „mravní“ kvality, které jako cílené oštěpy nebo kordy vrhané do duše… poluce/

            Zkoušky u Vyskočila, je tam asi sedm studentů, jsem jako host. Jako třetí jsem ale povolán k pohovoru. Doktor je neosobní, komisní, pohlíží na mne jako na exota. Najednou ho něco rozčílí, atmosféra je hustá. Profesor začne tančit – repovat a cvičit kung-fu. Něco se zvrátí a on srší vtipy…

 

Učiň, Bože, abych v této nemoci sebe sama jsem si uvědomil… ať stojím před tebou….

 

Pokud se jednou, dvakrát spletu, pro člověka, který se bojí plurálu myšlenek, se budu plést vždycky M. Altrichter

 

Stále pamatuj na Boha a z tvé duše se stane nebe. Efrém

 

Asi po sedmé čtu Písmo od „A po Z“. Denně asi 4 stránky někdy i více, jindy méně. Obvykle hned po probuzení.

Dnes studoval Etiku (dle Příkazského) Uždiboval z Moynihana, Mertona, Dacíka. Večer dýmka a Pereginova „Filosofie pro normální lidi“ a Úvod do summy.

 

Dal jsem si dvě piva… silná pokušení erotickými představami…

 

…kov znějící

cvrček na lžíci

kocovina žvástů…

 

Halík, T., s. 226, 2009, Stromu zbývá naděje, Krize jako šance:

Přání, tužby, projekce, „obrazy“, utopie, iluze…patří k člověku… ale přicházejí krize, velké šance života.

Vichr nejrůznějších situací neúspěchů a  proher může servat v mžiku tyto přívěsky

Jako listí ze stromu…

Bůh je…centrální tajemství skutečnosti (s. 190)

(Je-li řeč) o dobrovolné chudobě,

neztrácejme ze zřetele velkou část lidí žijících v nedobrovolné bídě. (s. 124)

Víra je skok do paradoxu - ne jednoduché objasnění hádanky…. (s. 189)

Bůh nám dal svět plný života, tedy i rozporů a překvapení, svět jako drama plné hádanek a náročných úkolů, ne dětskou hračku bez rizik… (s. 166)

 

…jakmile se octnu před prázdnou stránkou

kleště úzkosti sevřou intuici

tápu mlhami s pocity že musím poesii

znovu a znovu objevovat

nabízím: nepevnost a pochyby…

(objevit nový problém je stejně důležité

jako nalezení řešení problému starého

- nabízím prověřenou nejistotu)

/a přesto, proč se s tím trápit/

život je tkán

POESIÍ - a číhá za rohem

- v jakémkoli okamžiku může po nás skočit

je to : úkol? vášeň? radost?

 

Silné bolesti hlavy. Do oběda jsem ležel. Polední modlitby jsem prožil jako ve snách. Snědl trochu kukuřičné kaše a zase si šel lehnout.

Co Lékař?  „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví slabostí.“ 2 Kor 12,9

 

Jakkoli působí rozsypaná skládanka světa na naši představivost tříštivě a žádný kousek nedává smysl… Bůh podle plánu pracuje ( vše podložené nekonečnou moudrostí).

 

Sen:  Hustý, divoký les.

S několika ženami jím procházím. Postupně se každé z nich dvořím. Ale jen jedna se mi líbí. Nakonec se oddá. To jsme již na hradě. Když se o zneuctění dcery dozví hradní pán, promění mne v jelena vyžene do noci. Když se  o tom dcera dozví, uteče a hledá mne. Nabízí se ulomeným větvím, srncům, vlkům. Celá zkrvavená mne nalezne. S pokorou a údivem přijímám její oběť…

 

Dovolená, dá-li se u mnicha mluvit o dovolené se nachýlila… týden jako věčnost, sedm dní jako okamžik… Od počátku se to „ušpinilo“ návštěvou pracovního úřadu a opětovaným předvoláním a sháněním příslušných lejster, formulářů… také zdravotně mi nebylo nejlépe…

První dny počasí bylo vpravdě letní. Prořezal jsem břízu. Trhal rybíz. Projel se na kole. Zkoušel trochu fotit. Chvilkami jsem četl. Navštívil pár přátel. Bonus byl kydání hnoje. Ten den se ochladilo, začalo pršet. Byl jsem pod deštníkem listí ořešáku. Tlející tráva a listí voněly chlévem, bezpečím… to je vůně nad všechny drogy. Také jsem trochu namohl tělo.

Milé, ale hořké setkání bylo s Janem Pikousem. Nepřijde mi, že mu je již osmdesát. Až když zmíní neduhy a bolesti… Daroval mi svoji knihu: Imprese.

Nechal jsem se některými obrázky inspirovat:

 

…kupole okamžiku doteku

kapky s hladinou

soustředěných kruhů neklid

zlaté hry reflexí

zář do očí i do duše… (Neklid)

 

 

…úzkost času

česno skály

těsno citů

lůno cesty… (Brána pro vítěze)

 

…z lomu paměti drásáš obrazy

mezerami prýští jas a popraskanou strukturou

metafor zavoní levandulová slova

o bitvách – sítích mužů

o cestě velryb mořem

o tom že procházíme v kráse jako noc… (Finále)

 

Slova jsou příležitost pro poesii

(jablko samo neobsahuje chuť

/ta/ není ani v ústech jedlíka

- je třeba kontaktu obojího)

 

Každá z knih, které jsem si na cestu vzal byla inspirativní, přínosná.

Ars poetica Jorge L. BORGESE. Je to několik přednášek, již slepého, profesora, básníka a knihovníka (a když se to okořenilo  Rozkoší z textu Rolanda BARTHESE…)

Sen uchovává a ozřejmuje složitost mravních pocitů, snad i metafyzických, nasvěcuje křehkost lidských vztahů…BARTHES, 53

Ze stejné látky jsme z níž spřádají se sny…BORGES, 26

Přes odlišnost námětu, metod… bych sem zařadil i Život čmelákův (DANĚK, MAKROŠ). Kniha /přírodo/vědecká, ale velmi poetická, dramatická, koketující s filosofováním…

Opět zdůrazňujeme, ne všechno poznání pochází od vědy: věda je jedním z mnoha nástrojů poznání. (DANĚK, MAKROŠ, 129)

V ozvěně nasloucháme básni, ve vyznění jí promlouváme, je naše (DANĚK, MAKROŠ, 183)

Opět jsem se vrátil ke Zdraví zabíjí – Proč potřebujeme nemoci Sharon MOALEM

Rakovina není žádná konkrétní choroba. Je to celá skupina chorob, v jejímž jádru stojí nekontrolovatelné buněčné dělení. (MOALEM, 185)

Čtenářské obžerství okořeňuje malý svazek Enzo BIANCHI/ho/ Klíčové pojmy křesťanské spirituality.

Úvodní myšlenka je, vést sebe i druhé ke zkušenosti s Bohem, i když naše zkušenost je poznamenána prázdnotou, Božím mlčením, vyprahlostí… Ale Tvůrce k nám může mluvit i přes mlčení všedního života, působí skrze denní události, i v krizích nebo okamžicích temnoty. (BIANCHI, 14)

A to jsem opomenul comicsy, pohádky, populárně-naučné knihy…

 

Z příhod alespoň jednu. K tradiční (rytmické, rituální…) návštěvě patří jet na kole za básníkem Milanem. Je to necelých padesát kilometrů tam a zpět. Když jsem byl v polovině pouti, která končí kilometrovým strmým stoupáním, potkal jsem muže se dvěma dětmi. Připadal mi povědomý a pravděpodobně i já jemu, když jsme se minuvše oba otočili. Zeptal se, odkud se známe. Žertem jsem odpověděl: Od vidění. Ale on si vzpomněl. Spolužák z dialogického jednání… Svět je malý…

 

Bůh k nám může promlouvat

i přes mlčení každodenního života.

Bianchi, Klíčové pojmy křesťanské spirituality, s. 14

Nemám ani chuť ani potřebu psát.

 

Není rozumné vyžadovat, aby všichni šli naší cestou: tím méně pak učit cestě dokonalosti, když se ani neví co to je…  Hrad v nitru III. 13

Sám čas je dobrý spolupracovník a vynálezce ve studiu. Tomáš Akvinský

 

V jakém smyslu je chudoba svatým znamením?

V jakém smyslu je v ní přítomen Bůh? (s. 127)

 

Bůh je to, co bývá skryto hlouběji,

Než si dokážeme myslet… (s. 129) (Bůh je v jednání s lidmi a ve způsobech, jimiž vstupuje do jejich života

nevypočitatelně originální.

 

Otevřít se poznání,

že Bůh je zcela jiný, než jak jsme si ho doposud představovali… (s. 116)

 

V blátě pocitů zklamání a nezdaru se pokouším rozpomenout co se mi dnes

dařilo

povedlo

udělalo radost

či vyvolalo pocit uspokojení…

→

četba „Stromu zbývá naděje“

mandarinka

káva

ohleduplní cestující

že jsem na náledí neupadl

že jsem /klidně/ přijal realitu, že se blízcí nechtěli setkat (než jsem došel klidu, dlouho jsem se procházel chladem města a potom dlouho listoval stohem knih)

že jsem vařil (fazolovou polévku se smetanou, šoulet)

že mne nebolela hlava

že jsem po tom, co jsem vše odevzdal, sehnal film „Lepší už to nebude“[6]

čaj

léky

bratr Antonín

sestra Sinead

dostal požehnání

 

…zkušenost s mlčícím“nefungujícím“ Bohem, nás staví do situace víry se všemi jejími dilematy… Halík, T., (s. 115), 2009,

            nejen, že o tom čtu, ale prožívám to. Měl jsem představu – reálnou, co budu v O. dělat…

že vlak měl zpoždění,

že v něm netopili… byla předehra, která mne měla varovat, ale já byl příliš ponořen v těšení na příští…

a pak – jeden člověk  náhle onemocněl

– jeden nebyl doma… …o co jde?

…sobectví kaluží korábem proplouvat

ze slz si utkat barevný pléd

kalamář noci naplnit /od/stíny

tichem si ochutit bylinný dým…

 

Myšlenky, co mi byly balzámem:

Bez lásky nedospějeme ke svému skutečnému já  (Velepíseň na lásku, A. Grün, s. 18)

 

Jde o to…prostřednictvím lásky nově zakoušet své bytí

 

Člověk se může stát druhému lékem, dá-li se vést láskou (s. 20)

 

Spojení s Bohem vyžaduje postoj malého dítěte a určitou smrt intelektu, protože nás vrhá do temnoty. Nechat své srdce rozhořet a dovolit Bohu, aby se nám daroval…

(Rozdávat z plnosti kontemplace, T. Philippe, 2003, s. 93)

 

Ranní chvály. Rozjímání – dnes směrované ke svaté Trojici (vůbec si více musím uvědomovat Boží přítomnost). V noci tlaky, pnutí, otazníky, záhady, mísení…

 

Abychom nalezli Boha v sobě, musíme se přestat dívat na sebe,

přestat se kontrolovat

a ověřovat v zrcadle své nicotnosti,*

a spokojit se být v něm

a dělat cokoli On chce (podle svých možností),

posuzujíce své činy ne ve světle svých iluzí, ale ve

ve světle Jeho reality…

 

* Když se člověk ustavičně prohlíží ve světle svých činů… realita se nenachází ani v něm, ani v jeho stínu. (Žádný člověk není ostrov T. Merton, 1995, s. 72)

 

…i pozemské… i nebeské statky jsou nám půjčeny Bohem…  (Dějiny duše, 1991, s. 224)

 

[ráno dne následujícího]

Mír a poznání z minulého večera se po procitnutí vypaří a myšlenek dotěrný hmyz se vrací do rozmrzelosti a hořkosti a zklamání, že běh nešel podle mých představ.

Samo dění (bytí) dne hořkosti zředilo a tato reflexe již bolest nejitří…

 

…najít si svůj střed

ve víření slámy a prachu

snít si svůj břeh

napříč i proti proudu...

 

Shrnutí

V pátek ráno mi dal zpovědník úkol, abych rozjímal o trpělivosti a vytrvalosti.

Žertem jsem podotkl, že tím, jak pojedu vlakem, budu mít dost příležitosti (netušil jsem jak intenzivně se to vyplní… a nejen zpožděné vlaky…)

Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu, nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim stvrdil přísahou. Deuteronomium 4,31

 

(letní dovolená) Nemám koncepci, nedá se mluvit ani o improvizaci… nechávám se nést proudem času a prostoru. Nejvíc čtu, posedávám u počítače (kvůli poště). Telefonoval jsem na úřad práce. Oběd: zeleninová polévka, čočka. Na kole navštívil ZB. Měl u sebe kadeřnici (ukázalo se, že je to bývalá žačka) Mluvili jsme i když ho stříhla, i když odešla. Stále hraje na kytaru, medituje, cvičí…

Sedím na peróně. Tělo sedí. Mysl je rozplizlá, těkající, prchavá…

Noc. Vyšel jsem pod hvězdnou kupoli. Modlil se „Otčenáš“ (při „posvěť se…“ prolétl meteor)

Včera na kole na Troskách u Milana. Vyprávěl o své nové práci, lidské zlobě. Ukázal mi sbírku filmů a nějaké grafiky. V pohodě jsme vypili láhev červeného. Stavil jsem se ještě cestou zpátky u tety M., a u Š- ových.

Ve středu severní pouť: modlitba u hrobu Lukešových, Návštěva Jardy a M. (nadšeně mluvil o cestě do Francie, nadhozena otázka chudoby, smysl církve – konzervovat tradici a starat se o architekturu dávných klášterů, nebo jít mezi lidi, bydlet jako „obyčejní“…), modlitba u hrobu Katky (